Zajímavosti z obecní kroniky I.

26. 2. 2008

Pošta a telefon

Tehdejší kronikář řídící učitel Josef Šmejdíř zapsal dne:

1.1.1935 Dnes přeřazen byl zdejší poštovní úřad ze III. třídy stupnice 1a do II třídy 6a, je tedy zřízeno opět místo definitivního úředníka, jak tomu již bylo v létech 1913-1925. Expedient František Houdek prozkoumal archiv svého úřadu a napsal nám další podrobnosti z minulosti zdejší pošty pro obecní kroniku, které následují:
l. října 1886 zřízen zde byl poštovní úřad v zájmu továrny Perlheftrovy, tudíž tak zvaný úřad zájemnický. Proto si továrna jej vedla sama až do r.1916. Úřadovalo se německy. Až 1899 jest poprve revisní zpráva napsána česky.Později se střídá němčina s češtinou. Od převratu se teprve počalo slavnostně úřadovat česky. 1906 zřízen zde byl Morseův telegraf, poštovní ředitelství převzalo zdejší poštu do své správy a jmenovalo administratorem Josefa Musila, 1907 administratorku Emilii Duras. V létech 1908-1912 zde úřadoval expedient Fr. Richter. 1913 povýšen byl úřad do vyššího stupně. Poštmistrem zde byl ustanoven Karel Michalec, který 1914 odešel do války. Zastupovala jej Milada Bergel. 1919 se vrátil Michalec z války a úřadoval do r . 1920 , kdy zde úřadoval Stanislav Kovář, 1920 Antonie Nováková. 1925 stanovena byla poštmistrovou Jaromíra Michalcová, která 21. července 1927 onemocněla a do zdejšího úřadu se již nevrátila. Potom se zde vystřídali administr.: Rud. Maryška, Antonie Nováková (již po druhé),Jan Bláha, Boh. Sháněl, který l0 června l928 předal úřad expedientu Bedř. Koláři. Poklesem agendy zrušeno zde bylo místo poštmistrovské. Na podzim l929 převzal úřad Čeněk Kučera, který jej přestěhoval do středu obce a dne l.března l930 předal jej expedientce Marii Hrotkové.1.listopadu l930 přišla z Ústí n. Orlicí Růžena Petrušková, 3.ledna 1931 poštovní expedient František Houdek.
Zřízením telefonu zmohla se agenda úřadu, že bylo zde opět zřízeno místo def. poštmistra, které prozatímně bude nadále spravováno exp.Fr. Houdkem.

3.ledna 1934 zaplatila obec pololetní předplatné 300 Kč poštovnímu úřadu na telefon, jehož spojení s okolím se stalo nezbytností obce. Už bychom si obec bez telefonu nedovedli představiti , jak jsme si naň přivykli. Jen ze zdravotních důvodů by se nám vyplatil.

Obecní knihovna

Zápis ze dne:
31.12.1932 V obecní knihovně 47 čtenářů přečetlo 913 knih, průměrně na jednoho čtenáře 19 knih a zaplatili půjčovného v zimním období 51 Kč. Obec přispěla 742 Kč. Knihovna čítá 963 knih.

31.12.1935 Obecní čítárna a knihovna má 1026 svazků. Příjem 871,40 Kč, vydání 723,45 Kč. 60 čtenářů přečetlo 840 knih. Knihovnicí je uč. Em. Kaplanová.

31.12.1937 Obecní knihovna má 1123 knih + l2 knih okres. přenosné knihovny. Obec přidělila knihovně 742 Kč ročního příspěvku. 58 čtenářů přečetlo 5.742 knih. Nejvíce se četly knihy A.Zemana,K.J.Beneše, J.F.Coopera a Karla Čapka .

Doplnění: (výpis z knihy o Hnátnici z roku l998)
Obecní knihovna byla založena v roce l876 řídícím učitelem Františkem Michálkem. Udržována byla pouze z darů. V roce l883 daroval kooperátor Josef Valleský 72 knihy. Na obecní knihovnu přispíval i továrník Perlhefter. Od roku l920 se knihovna dostala do rozpočtu obce. První dotace činila 800 Kč., t.zn. 50 hal. na obyvatele. K obecní knihovně byly v roce l922 připojeny svazky knihovny Národní jednoty Severočeské (98 knih), Počtýnského klubu (585 knih). V roce l923 bylo zakoupeno 35 knih hasičské knihovny.Počátkem roku l930 měla obecní knihovna 874 svazků. V roce l94l se přestěhovala do místnosti čp.29.

Radiopřijímače

Zápis ze dne:
24.2.1937 Rozvoj posluchačů radiofonického rozhlasu u nás byl: l930 zde bylo 9 stanic, l93l už l0 stanic, l932 – l2 st., l933 – 24 st., l934 – 42 st., l935 – 45 st., l936 – 49 st., koncem ledna l937 jest zde 52 stanic. V hostinci Na sále a p. farář Jos. Bíbus mají pětilampové přijímače, kterými mohou zachytiti i nejvzdálenější vysílače i ze zámoří. První přístroj v obci měl hostinský Fr. Vyhnálek, který jej koupil v r.oce l926.

31.12.1937 V obci máme 56 radiových přijímačů . Byl už počet přes 60, ale jen na přechodnou dobu.

Automobily a motocykly

Zápis ze dne:
31.12.1937 Automobily mají: Fr.Šádek v Horní továrně osobní, pekař Boh.Petráněk osobní auto předělává na nákladní, aby mohl pečivo a chléb rozvážeti do okolí, hlavně do Ústí n.Orl. Nákladní auta mají: řezník Jos. Vyčítal a obchodník zeleninou a ovocem Frant. Pražák.
Motocykly vlastní: Ant. Meixner 269, Jan Hýbl 52,Fr. Macháček 17, Fr. Halbrštát ze Sálu, Jan Hodr 221, Fr. Hodr l69, O. Friml 30, Frant. Pražák 197, Ferd. Balaš 274, řezník, který má na dopravu vepřů přívěsný vozík, Rud. Břehovský s přívěs. vozíkem č.149.

Kostel, hrobka

V souvislosti s velkými úpravami kostela v letech 1936 – 1937 kronikář napsal:
9.7.1937 Otevřena byla za přítomnosti komise památkového a okresního úřadu hrobka ve zdejším kostele, která při opravě dlažby byla objevena před hlavním oltářem. Jest skoro čtvercová o hraně přes 2 m. Do hrobky vedou úzké schody. Vchod byl dlažbou úplně zakryt. Klenutí je z netesaného kamene. V hrobce nalezena byla pochovaná rodina: muž, žena a asi osmileté dítě. Rakve ztrouchnivěly. Ze zbytků obuvi i šatů usoudila komise, že se jedná o hrobku ze středověku asi tak okolo r. 1680. Nalezen byl růženec skleněný na zlatém drátku , slída z nějakého obrázku, zelené korále, špička od střevíčku a roucho brokátové, zbytky kordu a částečky šperku, jež měla žena asi na hlavě. Z těchto pozůstatků se soudí, že jde o pochovanou rodinu chudého šlechtice – snad majitele Dvorku. O hrobce se dosud nevědělo, že v kostele jest. Žena měla na krku medailonek, na němž je nápis, snad ten poví něco bližšího.

Příroda, počasí

Zápis ze dne:
18.5.1932 Letos se jeví úbytek vlaštovek. Četná hnízda z loňského roku zůstala neobsazena.
Dle názoru odborníků vlivem předčasného chladna na podzim při přeletu do jižních krajin utrpěly značné ztráty. Za to chroustů je letos záplava, zejména v lesích na jívách a modřínech. V zahradách okusují rozvíjející se pupeny roubovaných stromků a působí značné škody.

21.6.1932 v 6 hodin odpoledne přihnala se od jihu bouře s průtrží mračen. Blesk udeřil na mnoha místech i do školního hromosvodu – škody však nezpůsobil. S hustým lijavcem padaly i kroupy. Lidé promokli na loukách, fůry sena na cestách. Na obilí způsobena byla velká škoda. Toho dne školní dítky byly na vycházce v Lanšperku a Žampachu. Ale podařilo se jim na veliké štěstí před bouří dostihnouti svých domovů.

9.2.1933 Sníh úplně roztál, slunce svítí a hřeje jako na jaře. Skřivani se vrátili a zpívají, kopřivy zelenají.

10.11.1933 Horní konec Hnátnice trpí nedostatkem pitné vody. Studny následkem sucha vyschly. I u školy jest voda ze studny vyčerpána. Bylo usneseno obecním zastupitelstvem dáti prohloubiti studni u Frant. Javůrka č.1 v tvrdém permském útvaru a opraviti dřevěnou pumpu u školy.

14.12.1933 uhodily tuhé mrazy, teplota klesá pod -20°C. Řezníci svážejí led do lednic.

19.12.1933 byl mráz –25°C, v potoce namrzl led 1/2 m silný. Voda se přelévá vrchem ledu a stále zamrzá.

3.6.1934 k 11. hodině dopoledne za parného počasí se přihnalo několik bouřek s obrovským lijákem. Nejvíce pršelo na Podvrší, kde voda trhala půdu i s úrodou. Hrom neustále bil do země. Na několika místech bijící hrom několikanásobně za sebou nadělal do země přes 1 m hluboké díry, na okrajích opálené. U Leopolda Kočího z č. 6 nad hostincem Josefa Halbrštáta bil hrom do břehu u vozové cesty, až se břeh utrhl a sjel do cesty. Na Podvrší u obory v Žampachu viděli lidé při hromobití vyskakovati ze země zelenavé plameny. Po průtrži mračen nalezli na tom místě několik děr vypálených od blesků. Potůček hnátnický se náhle rozvodnil, voda se valila po zahradách, vylévala se po cestách i silnici, brala dříví, hnůj, vnikla do mnohých chalup, hostinskému J.Halbrštátu z č.193 utrhla roh stavení, vnikla do hostinského sklepa, odplavila láhve i bečky nápojů, sebrala 2 m3 rozštípaného dříví. Ze zahrad odnesla kupy sena, Vyčítalom ze spáleniska odplavila vanu prádla na zahradě bíleného. Voda se přihnala tak rychle, že překvapila i slepice na zahradách, že nepostačily utéci a byly přívalem pohlceny. Hasičský sbor byl v pohotovosti. Štěstí bylo, že povodeň přišla za světla a v neděli, kdy ohrožení občané mohli zabrániti větším škodám. Kdyby se to bylo přihodilo v noci, mohli o život přijíti i lidé. Opět se ukázala nutnost regulace Hnátnického potoka po celé délce jeho toku.

13.5.1936 Letos je velká záplava chroustů. V lese se podvečer ozývá hukot jako od jedoucích vlaků. Způsobuje jej spousta létajících chroustů. Bicyklisté padají s kol, jak chrousti při jízdě jim naráží do očí. Obec dala vybubnovati výzvu k hubení chroustů. Obecní rada stanovila částku 500 Kč k nákupu chroustů 1 litr po 30 hal. Náklad bude rozpočten na majitele pozemků dle výměry. Celkově proplaceno bylo za 2 282,5 l usmrcených chroustů 684,75 Kč, které zaplatí hospodáři od 5 a pozemků. Náklad rozpočten byl na 80 hal. z 1 ha pozemků.

11.9.1936 V podzimním období se rozmohli nebezpečně hraboši. Okresní úřad vyhláškami nařídil jich hubení. Prostřednictvím obecního úřadu nakoupili hospodáři 50 kg mořené pšenice. Myši před zimou zalezly do stavení a nadělaly velké škody ve sklepích na řepě, bramborách i potravinách. V zimním období vyhynuly.

13.3.1937 Už třetí den je velká povodeň. Hasiči měli v noci pohotovost, neboť voda se zase vylila na zahrady, silnici a tlačila se i do chalup. Stavební komise pak prohlížela zúžený potok a nařídila opět na závadných místech upravení břehů do původního stavu.


Z obecní kroniky vybrala: Jaroslava Kabrhelová, kronikářka