Jednotřídní dřevěná škola byla v Hnátnici postavena v roce 1787 na náklad náboženského fondu, vrchnosti v Žampachu a vesnice.
Vyučovalo se v jedné místnost i ve dvou odděleních. Původní škola stávala na místě pozdějšího známého hostince Na Sále (čp. 196). Byla prodána v dražbě v roce 1834. Veřejná licitace proběhla v kanceláři v Žamberku. František Prokopec z Hnátnice za ni zaplatil 195 zlatých. Ve stejném roce byla hnátnická škola přidělena od nekořského vikariátu, zároveň s Písečnou, Hejnicemi, Dlouhoňovicemi a Českými Libchavami, pod nově zřízený sopotnický vikariát.

Nová budova byla postavena až v roce1857. Do té doby se vyučovalo u Antonína Felgra, v roce 1833 u chalupníka Františka Prokopce (čp. 97). Jelikož místnost nevyhovovala, došlo k dalšímu stěhování, tentokrát v roce1837 do nového domku učitele Antonína Hájka(čp. 28). Počet žáků nebyl malý, celkem 226 dětí. Není tedy divu, že se mnohokrát jednalo o stavbě nové budovy, ovšem obtíže se nedařilo vyřešit rychle. Ve druhé polovině 40. let se stavba nemohla uskutečnit pro nákladnost opravy místního kostela a pro plánovanou stavbu silnice přes Hnátnici. Důvodem bylo také nesnadné nalezení vhodného pozemku. Takzvaná triviální škola měla být pro Hnátnici, tři domy Jankovic a osadu Rotnek (dnes Červená), Jankovice (dnes část města Letohrad). Jelikož byl Rotnek vzdálený, byl k vyučování hnátnickým učitelem vysílán do jedné chalupy školní pomocník, který tam později v obecním bytu i bydlel. Dostával nevelkou částku školného a stravoval se po jednotlivých domech.

Na nové školní staveniště dala obec 11 sáhů pozemků a 119 sáhů bylo přikoupeno od rychetníka Blechy za 150 zlatých. Stavbu provedl ústecký stavitel Ignát Neubauer. Škola byla jednopatrová, měla dvě učebny v prvním poschodí. V přízemí byl byt o třech místnostech pro řídícího učitele, komora, dřevník a byt pro učitele. Jelikož byla budova postavena na svahu a nebylo počítáno s nadměrnou vlhkostí, brzy po dokončení shnily podlahy. Ve dvou třídách se učilo pouze v zimě, protože v létě chodily do školy jenom mladší děti. Starší musely pomáhat doma.
O zajímavé situaci v hnátnické škole vypovídá písemný záznam z roku 1863: „...ale s tímto kantorem nic nezískala (pozn. obec), jednoho darebného pozbyla a jiného ještě dostala. Učitel František Novotný jest náruživý milovník hospod, noční tulák a vyučování mládeže a mravná vzdělání velikou péči nevede, sám nejsa vzdělání mravný.“
V roce 1864 bylo u školy postaveno hospodářské stavení. O špatné návštěvnosti nedělních odpoledních opakovacích hodin pro starší svědčí častá udání „nedbalých“ vrchnosti.

Podle nových školních zákonů byla v roce 1869 církvi odebrána dohlídka na školy a nahrazena školními radami a vládními inspektory. Výkupem z roboty odpadla žampašské vrchnosti také povinnost dodávky dřeva, 4,75 sáhů k vytápění školy. Úlohu dodavatele musela převzít obec. Majitel statku Žampach odpíral i zdejšímu učiteli platnou hotovost ve výši 5 zlatých a 40 krejcarů ročně a naturálie, které se skládaly z 1 sudu piva 6 sáhů dřeva. Učitel si nenechal nic líbit a proto se obrátil k Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí. Soud uznal povinnost majitele statku řádně platit.
V roce 1875 se stala škola trojtřídní, kdy byla jedna učebna zřízena z komory, dřevníku a bytu učitele. O čtvrtou třídu byla škola obohacena v roce 1884. Tehdy se musela pronajmout místnost u Jana Skalického (čp. 38) a od školního roku 1888/89 u Jana Hnátnického (čp. 99) za roční nájem 50 zlatých. Školní matrika byla v Hnátnici založena místní školní radou v roce 1885. Přístavba druhého poschodí se provedla v roce 1890, kdy byly přistavěny dvě třídy, kabinet,sborovna,schodiště a záchody. Ze třídy v přízemí se vybudovaly dva byty pro učitele. Stavbu realizoval stavitel Alois Petřík z Kyšperka, dnešního Letohradu. Pátá třída byla otevřena v Hnátnici 1. ledna 1899. Byty pro učitele v přízemí budovy byly zrušeny a místo upraveno na učebnu. Další místnost byla pronajatá od obchodníka Jaroslava Bartoše,neboť při čtvrté třídě byla v letech 1930 až 1932 jakási prozatímní pobočka. V létě žáci cvičili na staré školní zahradě před bývalým sálem, na zahradě před rychtou.

I přesto, že se budova dle možností opravovala, jak tomu bylo v roce 1924 při zabezpečení stropů, bylo počátkem 30. let Okresním školním výborem v Lanškrouně nařízeno postavit novou školu. Místnosti v přízemí byly neustále vlhké, nedostačující bylo sociální zařízení i celkové osvětlení tříd, tmavé schodiště, úzké chodby a nedostatek ventilace. Jednání byla opět nelehká a zdlouhavá. Nevedla k vytouženému a řešícímu cíli, neboť náročnost převyšovala zejména finanční možnosti samotné obce. K výměně školních lavic došlo ve třech třídách v březnu 1937. K významnějším opravám se za těžkých podmínek přikročilo až v roce 1947, kdy došlo díky pochopení místních občanů k výměně oken. Školní rok 1949/1950 byl zahájen s upraveným sociálním zařízením, s vymalovanými třídami a chodbami a s novou elektřinou.

V roce 1951 se změnila organizace školy z dvojtřídní na trojtřídní. Do vyučování začala stále více pronikat ideologie vládnoucí komunistické strany, která si přála vychovávat „uvědomělé a nadšené budovatele socialismu“. Od ledna 1960 začala pracovat družina mládeže, jejíž místnost byla ve vyklizeném školním skladišti s vypůjčeným nábytkem. Hry a další pomůcky byly zakoupeny z rozpočtu okresního národního výboru.
Dnešní stav hnátnické školy je výsledkem rozsáhlé rekonstrukce, která byla plánována už v roce 1973. Díky odkladům se začalo s radikální modernizací a úpravou o pět let později. V roce 1981 byly všechny práce u konce.

DUŠEK,R. Hnátnice. Ústí nad Orlicí:Oftis s.r.o. nákadem Obecního úřadu v Hnátnici, 1998